Dne 24. května 2016 od 10:30 hodin pořádal senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku a Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, z. s., (ČLS JEP) v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR konferenci "Léky s rozumem" na téma účelné farmakoterapie, lékové politiky a užívání léků bez plýtvání.
Na konferenci mimo jiné vystoupili zástupci Ministerstva zdravotnictví ČR, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, vybraných odborných společností ČLS JEP, České lékárnické komory, Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, praktických lékařů nebo pacientů. Českou farmaceutickou společnost (ČFS) ČLS JEP zastupoval prof. RNDr. Jiří Vlček, CSc., který prezentoval příspěvek „Minimalizace rizik farmakoterapie - role klinického farmaceuta v léčebném týmu“.
Pro úplnost přikládáme kompletní program konference.
Krátké shrnutí sdělení prof. Vlčka:
Prof. Vlček prezentoval postavení ČFS v procesu minimalizace rizik farmakoterapie. Připomněl, že riziky farmakoterapie se ČFS zabývá jak vědecky, tak na poli vzdělávání, např. tím, že organizuje tuzemská i mezinárodní mezioborová sympozia a workshopy. Upozornil na problematiku lékových pochybení a na zdroje, ze kterých lze nalézat teoretické podklady pro minimalizaci rizik farmakoterapie. Většina těchto informací je populačního charakteru. Z etických důvodů je velmi obtížné sledování rizik farmakoterapie v rámci klinických studií, využít lze však např. výsledky farmakoepidemiologického výzkumu. Posluchačům představil základní principy minimalizace rizik farmakoterapie a využití algoritmu SAZE, který byl vyvinut v rámci výzkumu v oblasti klinické farmacie a publikován v Koncepci oboru klinická farmacie - I. , která byla na jaře 2016 vydána jako supplementum časopisu Česká a slovenská farmacie. Pro minimalizaci rizik je nutno umět identifikovat potenciální riziko, posoudit jeho individuální klinickou významnost a nalézt řešení směřující ke snížení jeho vlivu na pacienta, např. navržením vhodných preventivních opatření, kompenzací biologických změn, které by však nepoškodily pacienta a v nejhorším případě již v léčbě následků konkrétního nežádoucího účinku léčiva. Mezi optimální řešení lze zařadit i výměnu za jiné léčivo, pomocí kterého bude minimálně stejně dobře dosahováno cílů léčby, postrádat však bude dané riziko. Protože se jedná o individuální péči o pacienta, tak kromě terapeutického monitorování léčiv, závěrů medicíny založené na důkazech a genomiky je nutné využívat i tradiční metody, jako jsou získání validních anamnestických údajů, monitorování cílů a rizik farmakoterapie a chování pacienta. Jde o významnou dovednost a zkušenost, jíž získá především klinický farmaceut v týmu s ošetřujícím lékařem, protože zná záměr lékaře a má dostupné i další informace o pacientovi. Podobné šance mají i další odborníci, kteří však často nemají dostatečný přístup k validním údajům z anamnézy pacienta a někdy postrádají i zpětnou vazbu z řešení případů. To se v různé míře týká klinického farmaceuta bez přímé vazby na ošetřovatelský tým, klinického farmakologa nebo lékárníka poskytujícího farmaceutickou péči při výdeji léčivých přípravků nebo formou individuálních konzultací pacientům v lékárně. Svůj podíl na minimalizaci rizik farmakoterapie může mít i zdravotní sestra, která nezřídka nemá znalosti o vlastnostech léčiv a lékové formě, ale je v úzkém kontaktu s pacientem a disponuje praktickými zkušenostmi s podáváním léčiv a má možnost sledovat bezprostřední reakce pacienta. Také pacient by měl umět minimalizovat rizika terapie. Po edukaci ušité na míru by měl být schopen odhalit signály vybraných rizik, znát rizikové faktory těchto rizik, monitorovat možný výskyt a vědět, jak se zachovat, pokud se nežádoucí účinek léčiva nakonec přece jen objeví.
Fotografie: www.senat.cz/cinnost/galerie.php?aid=18425.
Zapsali: prof. J. Vlček a dr. J. Malý