V sobotu 30. ledna 2016 ztratila Česká farmaceutická společnost ČLS JEP svého dlouholetého člena a celá česká a slovenská farmacie jednu ze svých velkých postav.
Václav Rusek se narodil 25. února 1928 v Komárově (dnes část Opavy). Po maturitě na opavském gymnáziu (1947) a dvouleté tyrocinální praxi v tamní lékárně U sv. Kateřiny vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně farmacii a získal titul PhMr. (1951). Ačkoliv vzápětí nastoupil jako asistent na Katedru galenické farmacie, doplnil si vzdělání v nově zavedeném čtyřletém, tzv. reformovaném studiu, které ukončil roku 1953 s titulem promovaný farmaceut. Jako šestadvacetiletý převzal v témže roce vedení Ústavu dějin lékárnictví a historii svého oboru se pak věnoval dalších šest dekád. Po zrušení brněnské farmaceutické fakulty v roce 1960 přešel do Bratislavy, kde ve své práci pokračoval na Univerzitě Komenského. Za práci „Vývoj některých léků a jejich výrobních zařízení“ zde získal roku 1964 vědeckou hodnost kandidáta farmaceutických věd (CSc.). O čtyři roky později mu byl udělen titul doktora přírodních věd (RNDr.). V Bratislavě setrval do roku 1971, kdy odešel na vznikající farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy do Hradce Králové. Tady od základů vybudoval při Katedře organizace a řízení farmacie Ústav dějin farmacie. V roce 1987 se habilitoval pro obor organizace a řízení farmacie. Během svého působení na vysokých školách vedl na 160 diplomových a více než 70 rigorózních a disertačních prací.
Vedle pedagogické činnosti se úspěšně angažoval v řadě odborných společností a na poli organizace farmaceuticko-historického výzkumu. Pracoval ve vedení Sekce pro dějiny farmacie při Komisi pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd ČSAV (později samostatné Československé společnosti pro dějiny věd a techniky), po vzniku Sekce dějin farmacie v rámci České farmaceutické společnosti ji s krátkou přestávkou vedl v letech 1969-2000. Byl jedním z organizátorů a hlavním metodickým vedoucím historiografické práce při lékárenské službě v 60.-90. letech 20. století. V roce 1956 se stal členem Mezinárodní společnosti pro dějiny farmacie, v níž byl také členem širšího předsednictva (1967-1981). Mimořádným (1956) a posléze řádným (1971) členem byl rovněž v Académie Internationale d´Histoire de la Pharmacie, byl dopisujícím členem Deutsche Gesellschaft für Geschichte der Pharmazie. Jeho působení bylo mnohokrát oceněno, získal například vyznamenání Katedry historie farmacie Madridské univerzity (Médaille Carmen Francés, 2007), od roku 1981 byl čestným členem Československé farmaceutické společnosti, 1994 České farmaceutické společnosti a 1997 pak čestným členem České lékárnické komory.
Vědecká práce Václava Ruska obsáhla neobyčejně velké množství témat, od dějin výrobních zařízení a aplikačních forem přes historii farmaceutického vzdělání po vývoj lékárnických společností. Kromě svého zaměření na dějiny farmacie se věnoval i teoretickým otázkám oboru. Je autorem či spoluautorem více než 40 monografií, učebnic a skript, dále asi 60 původních studií a 150 souborných článků a referátů.
Z významných úspěchů můžeme připomenout zásluhy na uspřádání dvou mezinárodních kongresů k dějinám farmacie v Praze (1971, 1991) a zejména jeho klíčovou roli při vzniku Českého farmaceutického muzea v Kuksu. Přípravě této instituce se věnoval od roku 1972 a po jejím etablování coby samostatného pracoviště královéhradecké fakulty se stal prvním vedoucím (1994-2005).
Tento krátký přehled profesního působení Václava Ruska ani zdaleka nevyčerpává vše, co pro milovanou farmacii vykonal a má být spíše vzpomínkou a poděkováním skromnému člověku za jeho dílo.
Zpracováno s využitím textu: Drábek, Pavel: Doc. RNDr. PhMr. Václav Rusek, CSc., Časopis českých lékárníků, 2008, roč. LXXX., čís. 2, s. 20-21.