Předseda ČLS JEP prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., vyzval výbor České farmaceutické společnosti (ČFS) ČLS JEP k účasti na tiskové konferenci, aby z pohledu ČFS reflektoval problémy s dostupností a užíváním antibiotik. Výbor ČFS nominoval prof. RNDr. Jiřího Vlčka, CSc., který na půdě Univerzity Karlovy vede farmakoepidemiologický výzkum v této oblasti v ČR, je národní kontaktní osobou ECDC pro projekt European Surveillance of Antimicrobial Consumption Network (ESAC-Net) a je členem Národního antibiotického programu (NAP) a Subkomise pro antibiotickou politiku ČLS JEP (SKAP).

Problémy související s výzkumem, volbou, dispenzací a užíváním antibiotik

Prof. Vlček naznačil možnosti ČFS ve vývoji nových antibiotik a problémy, které s tím souvisí. Dále se zaměřil na analýzu role farmaceuta při poskytování farmaceutické péče u pacientů s infekčními nemocemi. Poukázal na to, že v rámci poskytování lékárenské péče je lékárník schopen podpořit dosažení cílů terapie včetně efektivního používání antibiotik a snížení rizika nežádoucích účinků a rezistence, i když jeho informace o nemocném a jeho (její) chorobě nemusí být vždy kompletní.  Klinický farmaceut (v rámci klinicko-farmaceutické péče) však při znalosti záměrů lékaře a úzké spolupráci s celým zdravotnickým týmem dokáže dosahovat cílů antibiotické léčby lépe a v lůžkovém zařízení se navíc spolu s mikrobiologem a samozřejmě s ošetřujícím lékařem podílí i na rozhodování o volbě antibiotika a způsobu jeho podávání u konkrétního pacienta. Lékárníci pak také zodpovídají za to, že se na trh nedostanou padělaná léčiva. V nich často není deklarované množství antibiotika nebo mohou být kontaminovány nedefinovanými příměsemi, proto mohou vést ke zvýšení rezistence a neočekávaným reakcím a nemusí pomoci k dosažení cílů léčby infekční nemoci.

Algoritmy v lékárenské a klinicko-farmaceutické péči

ČFS prostřednictvím Sekce klinické farmacie vyvíjí algoritmy pro maximalizaci prospěšnosti a minimalizaci rizik farmakoterapie. Tyto algoritmy mohou využívat jak lékárník, tak klinický farmaceut a jejich role tak v dané problematice nabývá na velkém významu. Nejen při kontrole správného užívání antibiotik včetně kombinací s potravou a jinými (i volně prodejnými) léčivy, ale i podpora lékové adherence a doporučení jiných strategií k dosažení cílů léčby umožňují lepší využití stávajících antibiotik a snižují riziko rozvoje rezistence. Z pozice klinického farmaceuta je nutné se zaměřit i na alergickou anamnézu.

Znalost pacienta proč užívá antibiotikum a problém falešné alergické anamnézy

Prof. Vlček uvedl, že i v rozvinutých zemích není dostatečné povědomí, proč pacienti antibiotika užívají. Připomněl výsledky evropského projektu GRACE, které zazněly na 19. sympoziu ESPACOMP v Praze týden před tiskovou konferencí. I zde 30 % nemocných nedokončilo léčbu a domnívalo se, že antibiotikum amoxicilin je podáváno jen pro snížení symptomů (zejména kašel, horečka). Také falešná nebo nepřesná informace o alergické reakci v anamnéze pacienta často nedovolí lékaři podat konkrétní antibiotikum a hledá jiné. Tyto aspekty může dobře prováděná farmaceutická péče pomoci minimalizovat.

Samoléčení antibiotiky

V neposlední řadě byla zmíněna problematika samoléčení antibiotiky. Samoléčení antibiotiky není vítáno, ale je rozšířeno v rozvojových zemích. Demonstrují to výsledky výzkum z Jemenu, Uzbekistánu, Spojených arabských emirátů, Saudské Arábie a Ruska, přestože i tam nejsou antibiotika dostupná bez lékařského předpisu. Antibiotika jsou často nesprávně používána a důvodem může být snaha o úsporu nákladů spojených s vyšetřením u lékaře. Pacienti si často neuvědomují, že by lékař postupoval jinak, než jak se rozhodli sami, a lékárníci jsou v těchto zemích mnohdy v roli obchodníků a bojí se o ztrátu zákazníka, pokud mu léčiva neprodají. V České republice je podle informací z výzkumu prováděného na Katedře sociální a klinické farmacie Farmaceutické fakulty UK patrný trend, že především mladší lidé mají chuť se samoléčit nebo samoléčit své děti. Doma mělo tato léčiva 7,5 % respondentů, což lze považovat za jeden z nepřímých indikátorů možného samoléčení v budoucnosti (např. v Rusku to bylo až 85 %). Samoléčení přitom potvrdilo 1,7 % respondentů (nezdravotníků), 16 % se chtělo samoléčit a 2 % mělo chuť samoléčit své děti. I zde lze vnímat roli lékárenské péče především v množnosti ovlivňovat obyvatelstvo, aby lidé nevyužitá antibiotika odnášeli do lékáren k likvidaci, doužívali léčiva a neužívali antibiotika bez konzultace s lékařem. Věříme, že lékárníci spolu s praktickými lékaři budou schopni v tomto směru občany ČR ovlivňovat, pokud nepřevládne ohodnocení lékárníků podle prodeje. ČFS ČLS JEP prostřednictvím svých sekcí nemocničních lékárníků, veřejného lékárenství a klinické farmacie musí aktuální používání antibiotik analyzovat a přinášet impulzy pro to, jak účelně užívat antibiotika v budoucnosti a jak posilovat správný zdravotnický charakter především u poskytovatelů lékárenské péče.

Program tiskové konference (PDF)

prof. RNDr. Jiří Vlček, CSc.