Historie České farmaceutické společnosti
Historie České farmaceutické společnosti začíná v roce 1871, kdy byl v Praze ustanoven Spolek lékárníkův českých. Založili jej studenti farmacie a farmaceuti-zaměstnanci s podporou několika lékárníků-majitelů. Jeden z nich, lékárník PhMr. Alexandr Terš, se stal prvním předsedou spolku, ale zakrátko na svou funkci rezignoval. Ve vedení jej vystřídal Dr. pharm. Alois Jandouš (1838–1893), významný český farmaceut 19. století, průkopník české a česky pěstované vědecké farmacie. Jandouš toto původně studentsko-zaměstnanecké sdružení přeměnil na odbornou a vědeckou společnost, otevřenou všem příslušníkům farmaceutického stavu. Z jeho popudu se také v roce 1875 spolek přejmenoval na Farmaceutickou společnost v Praze. K další změně názvu došlo za předsednictví PhMr. Heřmana Rüdigera – od roku 1899 působila organizace jako Česká lékárnická společnost (ČLS). Pod vedením vynikajících farmaceutů své doby vyvíjela společnost v 19. století úspěšnou činnost. Součástí schůzí byly odborné přednášky, členové společnosti se zúčastňovali i mezinárodních kongresů a úspěchem bylo uspořádání II. mezinárodní farmaceutické výstavy v Praze roku 1896. Odborný růst budoucích i praktikujících farmaceutů posilovala společnost provozem aspirantské školy, vydáním prvního českého farmaceutického kompendia Lékárnické učebnice (1899) či vydáváním Časopisu českého lékárnictva (od 1882). V publikační činnosti pokračovala společnost také na počátku 20. století. V roce 1905 vydala Příspěvky k dějinám lékárnictví na Moravě a ve Slezsku PhMr. Emila Šedivého, zakladatele české farmaceutické historiografie. Ten rovněž v letech 1911–1912 poprvé stanul v čele společnosti, která jeho zásluhou byla přijata za mimořádného člena právě zakládané Mezinárodní farmaceutické federace (FIP). V roce 1912 se však ČLS stala součástí Organisace českého lékárnictva a přestala vyvíjet odbornou a vědeckou činnost.
Během první světové války připravoval Šedivý a další bývalí funkcionáři ČLS její obnovení. V prosinci 1919 byla založena Československá lékárnická společnost (ČSLS). Jejího prvního předsedu PhMr. Vladimíra Kubrta vystřídal v roce 1922 opět PhMr. Emil Šedivý, který společnost podporoval i finančně. Když však následujícího roku zemřel, dostala se organizace na pokraj zániku. Upadající společnost pozvedl nový předseda, prof. PhDr. PhMr. František Plzák (1877–1944), první z řady vysokoškolských pedagogů na této pozici. Plzák dal nově společnosti vědecký cíl a za jeho vedení se v ní sešli farmaceuti z různých farmaceutických odvětví a vrstev. Byla obnovena přednášková činnost i vydávání Časopisu československého lékárnictva, který zveřejňoval původní práce, přednášky, referáty a recenze. V roce 1924 se ČSLS stala řádným členem FIP. Z jejího podnětu byla v roce 1931 založena také Federace slovanských lékárníků. V nelehkých letech druhé světové války abdikoval roku 1941 předseda společnosti Plzák a jeho místo zaujal prof. PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček (1891–1953). V roce 1942 se společnost (za protektorátu opět s názvem Česká lékárnická společnost) stala odborem Ústředního svazu lékárníků (ÚSL), do nějž byly sloučeny všechny české lékárnické organizace. Také Časopis českého lékárnictva se stal vědeckou přílohou jediného českého farmaceutického periodika Lékárnického věstníku. Snahy o obnovení samostatné ČSLS po konci 2. světové války nedošly naplnění. V roce 1948 převzal moc v ÚSL Akční výbor lékárníků, jenž roku 1950 rozhodl o rozchodu svazu. Tím současně zanikla Československá lékárnická společnost a rovněž bylo ukončeno vydávání českého farmaceutického časopisu.
V roce 1951 pod vlivem politické situace nepřející zakládání samostatných odborných společností zažádali farmaceuti-univerzitní učitelé o členství v Československé lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČSLS JEP), založené roku 1949. Téhož roku tak byla zřízena Farmaceutická sekce ČSLS JEP, v jejímž čele stanul prof. Tomíček. V roce 1952 začala sekce vydávat časopis Československá farmacie. Další změnu přinesl rok 1968, kdy byly díky politickému uvolnění zahájeny přípravné práce na přeměně Farmaceutické sekce ČSLS JEP v Československou farmaceutickou společnost. Federalizace Československa vedla k vytvoření České farmaceutické společnosti (ČFS) a Slovenské farmaceutické společnosti, jejichž zastřešující organizací byla Československá farmaceutická společnost ČSLS JEP (ČSFS). V jejím vedení se ve dvouletých intervalech střídali předsedové obou národních společností. ČFS zpočátku tvořilo deset odborných sekcí (přírodních léčiv, syntetických léčiv, biologických přípravků, technologie léků, farmaceutické analýzy, organizace a řízení farmacie, dějin farmacie, nemocničních lékárníků, vojenských lékárníků, průmyslových farmaceutů) a deset oblastních spolků farmaceutů (Brno, České Budějovice, Olomouc, Karlovy Vary, Gottwaldov, Ostrava, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Plzeň, Praha). Až do zániku Československa 31. 12. 1992 přispívala ČFS k vědeckému rozvoji farmacie a odbornému růstu farmaceutů mj. pořádáním domácích a mezinárodních konferencí a svou publikační činností. Vývoj ve farmacii, na němž se společnost spolupodílela, se také odrážel v její struktuře, což dokládá např. vznik Sekce klinické farmacie v roce 1977.
Nová etapa začala v roce 1993, kdy se právním nástupcem ČSFS v České republice stala Česká farmaceutická společnost České lékařské společnosti JEP. Rovněž v tomto období své existence si Česká farmaceutická společnost s vědomím zavazujících tradic udržela kontinuitu se svými předchůdkyněmi a dál úspěšně plní své poslání.
Předsedové České farmaceutické společnosti a předchozích organizací:
1871 |
PhMr. Alexandr Terš |
1871–1882 |
Dr. pharm. Alois Jandouš |
1882 |
prof. Dr. pharm. August Bělohoubek |
1883–1885 |
PhMr. Jan Štěpánek |
1886–1888 |
PhMr. Jindřich Tesánek |
1889–1891 |
PhMr. František Schnöbling |
1892–1894 |
Dr. pharm. Karel Fragner |
1895–1899 |
PhMr. Heřman Rüdiger |
1900–1905 |
PhMr. Ota Schreiber |
1906–1910 |
PhMr. Heřman Rüdiger |
1911–1912 |
PhMr. Emil Šedivý |
|
|
1919–1921 |
PhMr. Vladimír Kubrt |
1922–1923 |
PhMr. Emil Šedivý |
1924–1941 |
prof. PhDr. PhMr. František Plzák |
1941–1948 |
prof. PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček |
|
|
1951–1953 |
prof. PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček |
1953–1957 |
doc. RNDr. PhMr. Svatopluk Marek |
1957–1973 |
prof. RNDr. PhMr. Stanislav Škramovský, DrSc. |
1973–1986 |
doc. RNDr. PhMr. Miroslav Salava, CSc. |
1986–1990 |
prof. RNDr. PhMr. Jan Solich, CSc. |
1990–2002 |
doc. RNDr. Pavel Komárek, Ph.D. |
2003–2014 |
prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc. |
od 2015 |
prof. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D. |
Zpracováno s využitím publikací:
- DRÁBEK Pavel a HANZLÍČEK, Zdeněk. 130 let České farmaceutické společnosti. Solutio: příruční kniha pro lékárny. Praha: Medon, 2002/2003, 307–315.
- Drábek, Pavel a Hanzlíček, Zdeněk. Farmacie ve dvacátém století. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, 2005. 148 s. Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 6. Česká technika na pozadí světového vývoje; 3.